Kdybyste byli superhrdinové, tak [Jes ent] mozek může být vaše superpower. Díky němu můžete ovládat dovednosti, které lidem s [Nou] mozkem jsou zapovězený. Máte [Nou] mozek? Nebo znáte někoho takového, kdo ho má?
Přečtěte si příběh o tom, co je to [Jes ent] mozek, a jak ho dosáhnout.
Karel
Karla možná znáte. Nejspíš takového Karla potkáváte také každý den. Je mu něco mezi 25 a 30. Jezdí do práce na kole a živí se jako IT. Má hezkou ženu a jedno děcko. Když se na Karla podíváme víc z blízka, už se bude trochu lišit od ostatních takových podobných Karlů. Tenhle Karel miluje čtení fantazy, hraní bowlingu, flatwhite a prkno. V létě longboard, v zimě snowboard. Rád nosí košile, ale nerad je žehlí. A když si s ním povídáte, můžete zaslechnout lehké sykání, které v jeho pěti letech logopedka neodstranila zcela.
Jáchym
Karel pracuje v open space, kde každý den potkává krom asi dvaceti dalších lidí Jáchyma. Jáchym sedí na druhé straně rozhlehlé místnosti, kde si všichni vidí na stoly. Kdyby jste tam byli, tak máte dobrý přehled, jak se kdo obléká a kdo si s kým kdy a za jakým účelem povídá. Když někdo otevře svačinu, ví se to, protože je to všude cítit. Jsou cítit i jiné věci. Karel a Jáchym nejsou kamarádi, ale když se potkají ve výtahu, řeknou si: “Čau.” “Ahoj.” “Jak je?” “Ale jo, jde to.” A to stačí na to, aby spolu vyjeli z přízemí do třetího patra. Pak cinkne, otevřou se dveře a každý si jde po svých. Karel má spoustu lidí, ke kterým má v kanclu blíž, než k Jáchymovi.
[Nou] mozek
Karel a Jáchym spolu někdy musí spolupracovat. Jejich práce si to žádá. Karel to nemá moc rád. On Jáchym totiž není moc ochotný. Kolikrát Karel zažil tu situaci, kdy spolu s Jáchymem seděli v té nejmenší zasedačce proti sobě. Každý z nich měl už prázdný hrnek od čaje a skleničku od flatwhitu. A bylo ticho. Jáchym už našel snad všechny důvody proč TO nejde udělat. Pro náš příběh je celkem jedno co nejde udělat. Jde o postoj.
[Nou] mozek je často v amigdale. V nejstarší části mozku, která umí jen to, co všichni dobře víme. 3 U. Ustrnutí, útěk nebo útok. To se hodí v ohrožení. Jenomže, co všechno člověka může ohrožovat? Kdy se tento mozek zapíná a přebírá nadvládu nad situací? To má každý jinak. A hlavně se jedná i o domnělý strach. Jáchym to měl dost často a nevěděl o tom. Nový úkol byl pro něj ohrožení, protože ještě neměl odevzdané jiné tři. Bylo toho na něj trochu moc. Představit nápad bylo ohrožení, protože až bude mluvit, bude to trapný. Povídat si s kolegou bylo pro něj trochu ohrožení, protože si o něm kolega bude něco myslet. Jáchym takových strachů měl celou řadu. Neuvědomoval si je. S některýma uměl žít celkem dobře a s jinými mu bylo těžko. Karel o těchto věcech nevěděl. Navíc by ho to asi ani nezajímalo. A navíc. Karel svoje měl také svoje ohrožení, se kterými musel denně bojovat.
Jáchym zmizel
Několik dní trvalo, než si Karel všiml toho, že Jáchym nechodí do práce. “Třeba je nemocný.” Pomyslel si. Týdny v Google kalendáři se střídaly.” Když si šel Karel udělat do kuchyňky kafe, tak mu hlavou projela myšlenka. “Co mu asi je?” Ale víc se tím nezabejval. Jednoho dne šel Karel se špinavým hrnkem směr dřez a u stolu, kde vždycky seděl Jáchym seděl nějakej jinej Jáchym. Nebyl to on. “Ahoj, já jsem Karel.” “Ahoj, já jsem Jakub.” odpověděl mu ten jinej Jáchym. “Nevíš, co je s tím, co tu byl před tebou, Jakube?” Zeptal se zmateně Karel. To, že ho to opravdu zajímá, ho překvapilo. Zarazilo ho i to, že se takhle divně zeptal. Jasně, že to nebude vědět. “Dali mu výpověď.” Řekl ledabyle Jakub a pokrčil rameny.
Na horách
Šel čas a Karel na Jáchyma totál zapomněl. Měl svých starostí dost. Však to znáte. Práce, starost o rodinu, uvažování nad koupí bytu, hypotéka a tak.
A taky plánování dovolený. Hory. Ne moc velký hory, ale hory to jsou. Krkonoše. Bude tam sníh a Karel se bude moc sklouznout na prkně. Jasně, že bere svoji krásnou ženu a čerstvě pětiletýho synátora. Koupil mu k narozeninám malý snowboard. Karel se těší, jak si to tam spolu všichni užijou a jak malýho naučí jízdě na prkně.
To snad není možný! U večeře na chatě si Karel všímá, že ob dva stoly dál sedí Jáchym, který vypadá o dost jinak, než si ho pamatoval. Působil daleko spokojeněji, upraveněji. Něco bylo hodně jinak. A až pak si všimnul, že tam je se ženou a s podobně starým dítětem jako je to jeho. Jak to, že nevěděl, že má Jáchym taky děcko?
“Seš to ty?!” “Čau, co tady děláš?” Bylo překvapivý, jak se ti dva rádi viděli. Netrvalo dlouho a už obě rodiny večeřeli u jednoho stolu. Báječně se spolu bavili. Později ženy a děti odešly spát. Jáchym a Karel zůstali sami. “Co se s tebou vlastně stalo? Neuraž se, ale působíš úplně jinak, než když jsme se viděli naposled. Říkám si, že to může být horama, ale nebudou v tom jenom hory. Co je to za věc?” Optal se Karel Jáchyma. Jáchym se naklonil přes stůl: “Povím ti to, ale mám jednu podmínku. Nebudeš se mi smát.” “Nebudu.” Přísahal vítězoslavně Karel a udělal gesto jako Havel. [Jes ent] mozek
A tak Jáchym vyprávěl Karlovi o tom, jak byl odejit z práce. To se Karel nedivil. Jak byl bez práce. Jak na něj všechno padalo. Jak byl zarostlej. Jak mu pomalu došly prachy. Jak s ním nebylo možný vydržet, a tak to jeho žena nevydržela.To už se Karel divil, kam až to nechal Jáchym zajít.
Jednoho dne se Jáchym rozhodl, že to takhle nejde. Začal malýma změnama. Oholil se. Nechal se ostříhat. Poslal několika firmám životopis a netrvalo dlouho a byl přijat do jedné vývojářské firmy.
Dál Jáchym vyprávěl něco, čemu Karel moc nerozuměl. Bylo to celý zvláštní. Ale zdá se, že Jáchymovo rozhodnutí na začátku a tohle mohlo za to, že teď Jáchym nejen vypadá, ale dokonce je spokojenej.
Do Jáchyma jakoby vjela nová síla, přestože bylo půl druhé ráno a už to vypadalo, že půjdou spát. Začal vyprávět tak energeticky, že Karel byl během chvíle také odpočatý.
Jáchym mluvil o něčem, čemu říká [Jes ent] mozek. Měl prý [Nou] mozek, ale teď už má ten druhej. Karel se ho optal, jak vypadal ten první, ten [Nou] mozek? “Vzpomínáš si na naše porady? Tak to je [Nou] mozek.” “Ale co je pak ten [Jes ent] mozek?” Ptal se Karel. “Projevuje se takhle.” Zazářili oči Jáchymovi. “Baví tě komunikace s ostatníma lidma. Víš, jak se k nim připojit. Umíš naslouchat. Opravdu naslouchat. Nejen ušima, ale i celým tělem. Máš nápady k řešení těžkých problémů. A kamaráde, najednou jde spolupracovat. Věci s lidma tvoříš a nejde ti o to bejt dobrej nebo o nějaké tvoje postavení - ego, ale užít si tu jízdu na něco spolu přijít. Trochu víc riskuju. Chápej to tak, že se neberu tolik vážně a víc si v životě hraju. A hlavně se víc směju. Jo, a taky jsem daleko víc tady a teď. Jasně, že občas vzpomínám nebo plánuju a myslím na budoucnost, ale přece jen si všímám, jak se často ladím na sebe teď a tady. Co potřebuju teď a co asi potřebujou lidi okolo mě. A ty potřebuješ ještě něco k pití. Je to tak?” Bylo to tak. Karel Jáchyma poslouchal s otevřenou pusou. Vlastně potřeboval vodu. Další hodina uplynula jakoby nic a Karel se stále cítil svěží. Po té, co mu přinesli vodu a napil se, poprosil, aby Jáchym pokračoval. “A co je nejlepší, že se nebojím chyb. Prostě chyba je něco, čeho když si všimnu, tak vím, že se můžu posunout. Zkrátka hledat jiný způsoby řešení. Je to tak osvobozující pocit. Cítím se jak superhrdina. Jen moje supervlastnost je něco jako kontakt se sebou. Uvědomuju si svoje tělo. To pro mě je nový. Pořád jsem to vnímal jako nosič pro hlavu. Jsou lidi, co říkají, že všechno je v hlavě. A já říkám, že všechno je nejen v hlavě, ale i v těle. To ti je moudrá věcička, to tělo. A taky jsem v kontaktu s ostatními lidmi. Moje superpower je komunikace. Nevím, jestli se to dá popsat.” “Myslím, že ti rozumím.” Řekl Karel a jedním dechem se optal, jak jsi toho dosáhl?
Na to Jáchym odpověděl, že už je opravdu nutné jít spát, protože oba zítra čeká lyžování a starost o děti. V tom měl pravdu. Dohodli se, že se zítra zase potkají.
Jak dosáhnout [Jes ent] mozku?
Celej den byl Karel myšlenkama u nočního rozhovoru. Bylo zvláštní, že měl pocit, že mu spánek skoro nechyběl. Dokonce i jeho žena mu řekla, že je mu s ním nějak líp, než jindy. Ne, že by to jindy bylo špatný, ale dneska je to ještě nějaký jiný. Lepší. “Zdá se, že Jáchym na tebe má dobrej vliv.” Usmála se a rozjela se po sjezdovce dolů. Jejich malej hned za ní. Karel se ještě podíval do slunce, nadechl se. “Jo, jo.” Řekl si sám pro sebe a spustil se po sjezdovce taky. Byla to jízda. Nejen tady na sněhu, ale i včera v noci. A dneska se dozví víc. Už se nemohl dočkat, až večer uspí kluka a sejde se s Jáchymem.
Karel večer Jáchyma ani nepozdravil a hned na něj: “Chci taky ten tvůj [Jes ent] mozek. Co pro to musím udělat? Cos proto udělal ty?” “Ne tak zhurta, starej brachu.” Smál se Jáchym. “Začalo to v nový práci. Vedení řešilo, že nám úplně neklape komunikace a spousta projektu zahučí, protože lidi nejsou schopný spolupracovat. Objednali nám teambuilding. Protočil jsem oči, protože takových věcí jsem zažil spousty a nikdy to k ničemu nevedlo. Znáš to, někam se jede, tam se jako mají ty lidi rádi, aby až se vrátěj, tak bylo všechno jako před tím. Je to jen drahý a otravuje to.” “A to je jako ono? Ne, ne.” Smál se Karel. “Počkej si.” Smál se s ním Jáchym. “Opravdu jsme vyjeli na dva dny pryč z města. Na chalupě nás už čekali lektoři. Ale to byl jinej týpek, než takový ty nažehlený lektoři. A pěkná lektorka. Poměrně zhurta jsme se do toho pustili. Mapování, jak jsme na tom s komunikací. Kde to drhne. Co máme za předsudky atd atd. Co bychom potřebovali k tomu, aby to šlo líp.” “To zní děsivě.” Zvedá se obočí Karlovi. “Kamaráde, oni používali takový hry a vlastně jsme tím propluli ani nevím jak. Jen pak ten tým spolu začal o kousek líp dělat. Žádnej zázrak. Ale udržitelná změna k lepšímu. Za mě navíc skvěle strávenej čas. Ale to rozhodně není všechno. Tam jsme se dozvěděli o [Jes ent] mozku a o tom, že je možné ho vycvičit. Ty hry a tohle všechno se jmenuje aplikovaná improvizace. A to je moje cesta k [Jes ent] mozku. Totiž [Jes ent] mozek je, a teď se kamaráde podrž, protože příjde definice, multidisciplinární rozvoj, který se učí v rámci divadelní improvizace po celém světě. No, a když vezmeš důležitý věci pro rozvoj týmu a člověka a firem z divadelní improvizace a aplikuješ je tímhle způsobem, tak se tomu říká aplikovaná improvizace. Není z tebe herec, ale máš [Jes ent] mozek. Teď máme jednou týdně dvě hodiny ve firmě tréninku aplikovaný improvizace. Divný, co?” “To je teda úlet. To jste jediný na světě, co tohle používá, ne?” Nevěřícně kroutil hlavou Karel. “Kdepak. Jakákoliv velká a úspěšná firma ve světě to jede.” “Google?” “Jo.” “Apple?” “Taky. Tam, kde potřebujou dobrou spolupráci, potřebují inovovat, bejt kreativní a myslí na svoje lidi, tak tam jo.”
O rok později
Ve stejnou dobu, na stejném místě. Jen s maličko staršíma dětma se Karel a Jáchym potkali. Karel se hned Jáchymovi chlubil, že v jejich firmě už to taky jedou a že je ve svým životě spokojenější a v práci ho to baví.
Autor: Tomáš Jireček aka Sir
