Sedíš v autě na cestě ze schůzky nebo stojíš večer pod sprchou a najednou BUM! V hlavě ti bleskne naprosto dokonalá, vtipná, trefná a elegantní odpověď na to, co ti před třemi hodinami řekl kolega, šéf nebo známý na večírku. Jediný háček je v tom, že teď už je to úplně k ničemu.
Poznáváš tu situaci? V danou chvíli zamrzneš, přikývneš nebo řekneš nějaké nevýrazné „aha…“ a teprve s odstupem času, když opadne tlak okamžiku, tvoje hlava vyprodukuje geniální odpověď. Francouzi tomu říkají l’esprit de l’escalier (doslova „duchaplnost na schodech“) neboli dobrá odpověď, která přijde příliš pozdě.
Náš mozek má v sobě zabudovaného velmi přísného vnitřního cenzora (někdo mu říká kritik nebo policajt). Kdykoliv se v konverzaci stane něco nečekaného nebo dostaneme otázku na tělo, cenzor spustí kontrolní proces:
Výsledkem je, že buď mlčíš, nebo řekneš opatrnou neutrální větu.
Pohotovost není vrozený talent, se kterým se člověk narodí. Pohotovost je dovednost. Můžeš si ji představit jako sval, který se dá vytrénovat.
Na našich kurzech k tomu používáme jednoduché asociační hry a principy. Když pravidelně trénuješ propojování myšlenek, mozek si zvykne vytvářet nové cestičky. Postupem času můžeš zpozorovat, že tě dobré nápady napadají s větší lehkostí přímo na místě.
Aby to ale fungovalo, potřebuješ dvě klíčové věci:
To je úplný základ. V běžných situacích se často bojíme, že řekneme blbost a znemožníme se. Když ale trénuješ v bezpečném prostředí, kde neexistuje špatná odpověď a chyba je braná jako zábavná příležitost, napětí může opadnout.
Jakmile ztratíš strach z chyby, dovolíš si vzít první nápad bez zdlouhavého posuzování. V tu chvíli můžeš zjistit, že tvůj první nápad je často ten nejvtipnější a nejlepší. A když není nejvtipnější, tak víš, že to nevadí. Aspoň se zapojíš se do konverzace a nelituješ pak, že jsi nic neřekl/a.
A co se stane, když vnitřního cenzora vypneš? Často překvapíš sám/sama sebe. Jakmile přestaneš své myšlenky neustále filtrovat a hodnotit, objevíš, kolik vtipu, pohotovosti a lehkosti v sobě doopravdy máš. Z rozhovorů se může stát radostná hra, ve které bavíš sebe i své okolí.
To, že improvizace souvisí s menší sebekontrolou v daném okamžiku a dá se využít k tréninku tvořivosti, nepotvrzují jen naše zkušenosti z kurzů. Zabývaly se tím i vědecké studie:
Menší aktivita kontrolních oblastí při jazzové improvizaci:
Výzkum z Johns Hopkins University zkoumal pomocí fMRI mozkovou aktivitu hudebníků při jazzové improvizaci. Během spontánní hudební tvorby vědci pozorovali mimo jiné útlum dorzolaterálních prefrontálních oblastí spojených se sebekontrolou a sledováním vlastního výkonu. Studie se týkala hudební, nikoliv běžné konverzační improvizace, ale ukazuje, jak se při spontánní tvorbě může měnit zapojení kontrolních oblastí mozku.
Divergentní myšlení, tolerance nejistoty a pozitivní prožívání:
Vědci P. Felsman, S. Gunawardena a C. M. Seifert z University of Michigan zkoumali, co s lidmi udělá krátké improvizační cvičení. Ve srovnání s jinými sociálními aktivitami pomohla improvizace účastníkům rozšířit paletu jejich nápadů, lépe zvládat nejistotu v situacích, kdy nevědí, co bude dál, a cítit se příjemněji.
Teorie je skvělá, ale pohotové reakce spatra nevyčteš z knihy. Nejvíc ti dá trénink v bezpečné skupině, kde tě nikdo nehodnotí. A přesně na to děláme na našich kurzech.
Chceš ztlumit vnitřního cenzora v běžném životě, vyzkoušet asociační hry, naučit se brát věci s lehkostí a získat pohotovost? Kurz improvizace je zážitkový restart pro každého, kdo se chce v komunikaci uvolnit. Aktuální možnosti a termíny najdeš na stránce kurzu.
Potřebuješ mluvit pohotově a bez trémy v práci, na poradách nebo při prezentacích? Kurz Rétorika 1 tě vybaví nástroji, které ti pomohou udržet jistý hlas i rovný postoj při jakékoliv situaci.
